Školní šikana patří k nejčastěji diskutovaným projevům sociální patologie, jež se vyskytují v živote školních tríd. Odborníci na šikanu i veřejnost se logicky zaměrují především na její hlavní protagonisty – na ty, kterí šikanují, a na jejich obeti. V posledních dvou dekádách začali být detailneji zkoumáni i ostatní clenové scény, na níž se šikana odehrává, zejména další spolužáci. Tento posun se projevil i v preventivních a intervenčních doporučeních a v českých i v mezinárodních programech (KiVA, ViSC apod.), které zdůrazňují nutnost pracovat v rámci prevence s celou třídou.

Slovo autorita je v pedagogice velmi často skloňovaným pojmem. Skloňuje se jak v souvislosti s kázenskými problémy na našich školách, tak jako duležitá kompetence dobrého učitele. V praxi je pak stálým tématem pro zacínající pedagogy i pro ty zkušené vzhledem k promenám školství, žáku i spolecnosti jako celku. O složitosti tématu autority v kontextu současného školství svědčí už to, že její vymezení v podstatě nemůže být jednoznačné. V teorii (a zejména pak v praxi) se setkáváme s různými způsoby uchopení a interpretací autority.