Časopis Prevence zpravodaj 05-2016

   Už delší dobu nosím v hlavě otázku, proč dospělí předpokládají, že děti mají rády pestrost a různobarevnost. A kladu si otázku, kde je hranice mezi přirozenou barevností a mnohostí tvarů, která podněcuje děti k pozornosti a sytí jejich zvědavost, a kde se jedná jen o obyčejný zmatek.    Čím dále tím více se ve školách setkávám s prapodivnou mnohostí tvarů, extrémní barevností bez citu pro harmonii. S dětskými pokoji, které připomínají spíš skladiště okoukaných hraček než funkční pokojík...
   Už delší dobu nosím v hlavě otázku, proč dospělí předpokládají, že děti mají rády pestrost a různobarevnost. A kladu si otázku, kde je hranice mezi přirozenou barevností a mnohostí tvarů, která podněcuje děti k pozornosti a sytí jejich zvědavost, a kde se jedná jen o obyčejný zmatek.    Čím dále tím více se ve školách setkávám s prapodivnou mnohostí tvarů, extrémní barevností bez citu pro harmonii. S dětskými pokoji, které připomínají spíš skladiště okoukaných hraček než funkční pokojík...